Otto Wichterle (27. 10. 1913 – 18. 8. 1998)

Otto Wichterle

(27. 10. 1913 – 18. 8. 1998)

V necelých devíti letech začal v Prostějově studovat klasické gymnázium. Původní záměr studovat strojařinu si nechal rozmluvit a přihlásil se na chemickou fakultu. Ve čtvrtém ročníku se zapsal k profesoru Votočkovi do laboratoře pokročilých. Zde se později seznámil s I. Vavrečkou, synem jednoho z ředitelů firmy Baťa. V roce 1936 začal Otto Wichterle zastupovat některé učitele odjíždějící v té době do zahraničí a v roce 1939 se stal řádným pomocníkem. Začátkem roku 1940 nastoupil Wichterle jako vedoucí oddělení polymerů ve výzkumném ústavu firmy Baťa ve Zlíně. Účastnil se pokusného ověření Carothersových patentů na Nylon 66. V červnu 1941 zvládl postup spřádání polyamidové příze tryskou
i její navíjení na cívky. Touto metodou bylo možné vyrábět ponožky, dámské punčochy, ale i vzorky nití pro chirurgické účely. Otto Wichterle přednášel v baťovské škole práce. V roce 1942 zatklo Wichterleho gestapo, ale po několika měsících výslechů jej pustilo. Po roce 1945 byl Otto Wichterle nucen čelit pokusům jiných chemiků o přisvojení si prvenství k silonu. Dobré podmínky pro poloprovozní pokusy započaté za války ve Zlíně našel Wichterle v Povážských chemických závodech, v pobočce v Žilině. Spolu s dalšími českými chemiky se mu podařilo v roce 1951 zavést v Žilině výrobu kaprolaktamu
(organické sloučeniny, základní jednotky plastických hmot – termoplastů). Po válce se Otto Wichterle stal docentem pro obor organická chemie a v roce 1949 i pro obor technologie umělých hmot.
Po odchodu ze školy se stal vedoucím Laboratoře vysokomolekulárních látek a za nedlouho i ředitelem nově vzniklého Ústavu makromolekulární chemie ČSAV. Ten vedl až do roku 1969, kdy byl z činnosti odvolán mimo jiné za podpis dokumentu „2000 slov“. Do návrhu tohoto dokumentu, jenž Ludvík Vaculík přinesl na terasu pražského Parkhotelu, vpravil větu, že špatný stav společnosti není dílem pouze komunistů, ale nás všech. V roce 1953 podal Otto Wichterle patentovou přihlášku, jejímž předmětem byly řídce síťované hydrofilní a vodou bobtnatelské gely. Koncem roku 1961 vyrobil Wichterle první čtyři gelové čočky způsobem odstředivého monomerního odlévání v rotujících otevřených formách. Čočky odlil na soustavě přístrojů sestrojených s pomocí dětské stavebnice Merkur.

Základní díly „čočkostroje“ byly zhotoveny v polovině 1962. Wichterle podal též patentovou přihlášku
na soustružení xerogelů. Začátkem roku 1965 byla v Praze podepsána licenční smlouva s americkou stranou na výrobu čoček a ÚMCH připravil automatické linky na jejich výrobu. Konečným licenčním partnerem se stala firma National Patent Development Corporation. V roce 1977 prodala ČSAV
bez vědomí Otto Wichterla patenty americké straně za částku odpovídající zhruba jednoročnímu výnosu z licencí a souhlasila se zrušením licenčních smluv. V roce 1978 zhotovil Wichterle prototyp nové souvislé soustavy přístrojů umožňující vyrábět čočky mnohem rychleji a jednodušším způsobem
než dosavadní výrobní postup.