Jaroslav Heyrovský (20. 12. 1890 – 27. 3. 1967)

Jaroslav Heyrovský

(20. 12. 1890 – 27. 3. 1967)

Jaroslav Heyrovský se narodil v rodině profesora římského práva na Univerzitě Karlově. Jako dítě se zajímal o přírodu a přírodovědu, ale koníčky mu byly hudba a sport.

Heyrovského vědeckou dráhu i životní styl ovlivnily jeho studijní a vědecké pobyty v Anglii. Po studiích v Praze pokračoval na londýnské univerzitě a poté pracoval v laboratoři laureáta Nobelovy ceny Williama Ramsaye, objevitele vzácných plynů (neonu, argonu, xenonu a kryptonu). Stal se pomocníkem Frederika G. Donnana, který se zaměřoval na elektrochemii. Již tehdy začal Heyrovský používat jako elektrody kapky rtuti s rozpuštěným hliníkem odkapávající z tenké kapiláry. Při zkoumání průchodu elektrického proudu galvanickými články je problém v tom, že se elektrody (např. hliníkové nebo olovněné) rychle pokrývají slabou vrstvou oxidů, a mění tak svůj povrchový odpor a elektrochemické vlastnosti. Naproti tomu neustále se obnovující kapky rtuti nebo amalgámu, prakticky se stále samo očisťují. Jeho hvězdným rokem byl rok 1922. Začal totiž měřit elektrický proud, který prochází vodním roztokem některých solí, mezi kapkovou katodou a rtuťovou anodou na dně nádobky. Při tom zjistil, že tento proud velmi citlivě zpětně působí na nepatrné množství různých iontů a vykazuje náhlé výkyvy, vlny, z nichž je možno stanovit nepatrná množství různých látek v roztoku. Tak se zrodila nová, mimořádně citlivá analytická metoda, kterou Heyrovský nazval polarografie (metoda elektrochemické analýzy látky s použitím rtuťové kapkové elektrody).  V roce 1924 sestrojil se svým žákem, Japoncem M. Shikatou, originální přístroj pro samočinný záznam křivek závislosti síly proudu a napětí. Přístroj nazvali polarograf. Křivky závislosti elektrického proudu na napětí jsou totiž odrazem zkoumané látky. Tvar křivek vypovídá o přesném složení látky.