Václav Prokop Diviš (26. 3. 1698 – 21. 12. 1765)

Václav Prokop Diviš

(26. 3. 1698 – 21. 12. 1765)

Václav Prokop Diviš se narodil v Helvíkovicích a pocházel z nejnižší sociální skupiny poddanského obyvatelstva. Jmenoval se vlastně Václav Divíšek a byl prvním synem z otcova druhého manželství. Po otcově smrti odešel do Znojma do jezuitské latinské školy. Zde bezplatně studoval, zaopatřen klášterem v Louce u Znojma. Ve škole se přejmenoval na Václava Diviše a v roce 1720 po složení řeholního slibu přijal jméno Prokop. Vstup do kláštera v Louce znamenal pro Diviše trvalé zabezpečení i možnost dalšího studia. Diviš studoval filozofii, po svém vysvěcení ji zde vyučoval. V roce 1729 byl v klášterní škole jmenován profesorem teologie. Disertační práci obhájil na univerzitě v Salzburgu a po složení zkoušek se stal doktorem teologie.

Diviš žil v době barokní katolické proti reformaci a začínajícího osvícenství, v době, kdy lidé věřili, že blesk je božím posláním, ale zároveň v době experimentování s elektřinou. Sám si sestrojil „třecí elektriku“ k výrobě elektřiny i leidenskou láhev. Jeho pokusy s elektřinou neušly pozornosti ani vídeňskému dvoru, účastníky jeho pokusů byli František Lotrinský, manžel Marie Terezie, i sama císařovna. V roce 1753 přinesly noviny informaci o smrti petrohradského fyzika Richmanna, jenž byl zabit bleskem. Diviš se nenechal odradit a rozpracoval teorii o elektřině a elementárním ohni. V roce 1754 postavil v Příměticích meteorologický stroj. Konstrukce povětrnostního stoje byla složitá, odpovídala Divišově představě o odsávání elektřiny z atmosféry a předcházení blesku.