Viktor Kaplan (27. 11. 1876 – 23. 8. 1934)

Viktor Kaplan

(27. 11. 1876 – 23. 8. 1934)

Viktor Kaplan se narodil jako syn železničního úředníka. V letech 1895 - 1900 studoval Vídeňskou Vysokou školu technickou, kde studoval stavbu strojů a Dieselových motorů. Po škole strávil jeden rok vojenské služby v Pule, tehdy významném Rakousko-Uherském vojenském přístavu. V roce 1901 začal pracovat ve strojírnách Genz and Co. v Leobersdorfu u Vídně na spalovacích motorech.

Po dvou letech však odešel na žádost profesora Alfréda Musila (otce Roberta Musila) na Německou vysokou školu technickou v Brně, jako konstruktér ústavu nauky o strojích, kinematice a strojnictví. V roce 1909 Kaplan dosáhl hodnocení docenta a zároveň si téhož roku, 18. července, vzal za manželku vídeňskou rodačku Margaretu Strasserovou, s níž měl dvě dcery (Gertraud Karola Antonia Kaplanová a Margaretta Reinfrieda Kaplanová). Roku 1913 se stal vedoucím katedry teorie a stavby vodních motorů. Roku 1918 byl jmenován řádným profesorem. V roce 1926 získal čestný doktorát na Vysoké škole technické v Praze a roku 1934 na Vysoké škole technické v Brně.

Když si Viktor Kaplan vyprosil na vedení brněnské techniky sklepení, byl rád, že má kde pracovat, přestože mnoho vynálezců pracovalo v té době v nejlepších laboratořích vybavených dokonalými přístroji. Z nevýhod však nečekaně vzešel úspěch. Zatímco vědeckým týmům trvalo několik měsíců,
než změnily tvar a nastavení lopatek, formoval Kaplan svoji turbínu z plechu o průměru 10 – 18 cm v ruce. Prováděl své pokusy, kde se dalo. Zabýval se tvarem oběžného kola, počtem lopatek, prouděním vody v bezlopatkovém prostoru, natáčením lopatek i modelování tvaru sací trouby. Postupně objevoval, že lopatky rychloběžné turbíny se musí tvarem podobat lodnímu šroubu a podle množství protékající vody je třeba je i natáčet. Malým počtem lopatek získala turbína účinnost až 93 %. Když dosáhl v roce 1913 na pokusných zařízeních neskutečných 800 otáček za minutu, nikdo mu nevěřil – bylo to totiž dvakrát více než u Francisovy turbíny. O to víc se však jeho protivníci chtěli zmocnit tajemství. R. Dubs ze Švýcarska byl jedním z těch, kdo se zaříkávali přátelstvím – a vzápětí podal přihlášku vynálezu na turbínu poháněnou vzduchem. V roce 1919 postavila brněnská firma I. Storka turbínu ve Velmu v Rakousku. Když už se zdálo, že je vyhráno, začaly nesnáze. Turbíny na velkých řekách nefungovaly, lopatky se lámaly, betonové stavby praskaly. Nastaly také boje u patentových úřadů o uhájení 33 patentů týkajících se vodních turbín. Z neustálého nervového vypětí Kaplan v roce 1922 těžce onemocněl.Jeho přátelé v čele s J. Slavíkem však bojovali dál za něj. Nakonec se podařilo rozluštit i záhadu, která způsobovala nezdary. Byla jí kavitace, uvolňování pohlceného vzduchu z vody. Úplného uznáníse štýrskému rodáku dostalo v roce 1925, kdy byla ve Švédsku uvedena do chodu turbína pro velkoelektrárnu.