Josef Božek (28. 2. 1782 – 21. 10. 1835)

Josef Božek

(28. 2. 1782 – 21. 10. 1835)

Mladý Božek vyrůstal ve mlýně v Byrech u Bialy, kde měl tu nejlepší možnost poznat svět kol, lopatek a hřídelí. Byla to pro něj mnohem lepší škola, než do jaké později chodil. Učitelem tam byl vojenský vysloužilec, jehož kladem bylo, že proti všem předpisům vykládal česky. Do pořádné školy musel Božek do města. V Těšíně jej neopustila jeho záliba stále něco vyřezávat a tak nebylo divu, že svými výtvory upoutal pozornost profesora katolického gymnázia L. Šeršníka. Jeho přičiněním se Božek stal studentem, ač nepsaným zákonem bylo gymnázium určeno pouze dětem z majetných rodin. Jako gymnazista už Božek věděl, jak opravit orloj na radniční věži v Olomouci, ale radní mu nevěřili, přestože se jim na modelu snažil objasnit své plány. V roce 1803 absolvoval gymnázium a odjel do Brna, s sebou si vezl model stroje na postřihování sukna. Dlouho se tu nezdržel a nastoupil na další cestu, tentokrát pěšky až do Prahy s osmi groši v kapse a s modelem svého stroje na zádech. V Praze se nějaký čas živil opravami hodin. Brzy však získal jiné zaměstnání, vychovával syna Clam – Martinice. To už jej jen krátká doba dělila od místa mechanika stavovského učiliště, kvůli němuž opustil i univerzitní studia. Božek věděl, co chce. Jeho láskou byly stroje, toužil pracovat rukama a tvořit nové věci. Pustil se s nadšením do práce. Ředitel potřeboval nejen obyčejné hodiny, ale chronometry a astronomické hodiny. A kdo jiný by je měl sestrojit, když ne Božek, který se pletl hodinářům do profese ještě dříve, než na školu nastoupil. Hodináři sice protestovali, ale mocný ředitel vše urovnal. V krátké době zhotovil Božek padesát modelů nejrůznějších přístrojů a přišel s dalšími novými myšlenkami. Když v hodinách nahradil kotvici a vřeteno Grahamovým hákem, poštval si proti sobě hodináře podruhé. Božek byl první, kdo české hodinářství postrčil správným směrem. Spolu se školní sbírkou rostlo i jeho dobré jméno. Pro hraběte Kounice vyrobil kapesní hodinky, jež se natahovaly pouhým pohybem ruky při chůzi. Šikovný Božek se pustil i do výroby protéz. Pro knížete Ypsilantiho zhotovil umělou ruku, pro důstojníka Danielovského zhotovil umělé nohy.

Koncem roku 1810 se Božek setkal s parním strojem. Ředitel Gerstner chtěl postavit na dvoře školy první parní stroj v habsburské monarchii a tímto úkolem pověřil svého mechanika. Stroj však běžel pouze chvilku. Ředitel na parní stroj zanevřel a tvrdil, že parní síla stejně nemá budoucnost. Zato jedinou Božkovou myšlenkou se stalo takový vůz postavit. Zajímal jej jen stroj, i úkoly pro školu šly stranou. Mezitím přijal ředitel Gerstner druhého mistra, který dostal na starost soustružnu.